Kolja Silovský se už pár let věnuje malování motocyklů.Bez vzdělání, zkušeností, ale o to větším nadšením postupně sklízí úspěchy. Povídali jsme si o japonských motorkách z 80. let, o tom prč fotka nikdy nenahradí malbu, a také o začátcích úplně od nuly

​

Ptal se: Tomáš Došek

​

​

Při setkání s Koljou vás překvapí jeho bezprostřednost. Podobná bezprostřednost, s jakou komentuje svojí práci na obrazech rozličných motocyklů, je vidět i na velkých plátnech, která vznikají pod jeho rukama. O uměleckou kritiku se nezajímá, zato se věnuje jedinému, aby do svých obrazů vdechl skutečný život. Zřejmě se mu to daří, protože jeho obrazy sklízejí úspěchy. Cesta k nim, ale nebyla a není jednoduchá..

​

-Tvoje obrazy se prý docela dobře prodávají. Jeden se dostal dokonce do muzea motorek v Alabamě. Jaký je jeho příběh ?

Zatím mám ve světě asi patnáct obrazů. Polovina jsou reprodukce a polovina originály. Ten do Alabamy jsem si vlastně tak trochu zařídil sám. (smích) Náhodně jsem četl článek o muzeu. A hodně mě zaujal příběh pana Barbera. Prodal obrovskou rodinou firmu, aby vybudoval muzeum motocyklů. Prostě sympatický člověk. Napsal jsem mu o sobě mail a začali jsme komunikovat. Obraz jsem mu namaloval sám od sebe. On si ho neobjednal. Ale představa, že bude obraz ode mě viset na tomto místě, mě dost lákala. Taky jsem trochu doufal, že pan Barber bude chtít třeba i další obraz. Víc toho sice nechtěl, ale obraz, na kterém je namalován právě pan Barber se svým starým Harleyem před svým muzeem, tam visí. A každý, kdo tam přijde, vidí obraz nějakého malíře Kolji z České republiky. Tohle mě baví.

​

-Motorky maluješ už tři roky, jak vypadaly tvoje začátky?

Začal jsem vlastně úplně náhodou. Věděl jsem o sobě, že umím trochu malovat, ale nikdy mě nenapadlo, že bych to mohl nějak využít. Byla to vlastně z nouze ctnost.Před třemi roky jsem na tom nebyl finančně nejlíp a potřeboval jsem sehnat vánoční dárky pro rodinu. Zkusil jsem tedy namalovat obrazy. Tenkrát jsem je dělal jen tužkou na čtvrtku.hodně mě to začalo bavit. Nakonec jsem namaloval přes 20 obrazů. A kupodivu měli úspěch, Většinou to byly motorky a auta. Pak jsem zkusil namalovat už větší obraz. To už bylo temperou na karton - Harley-Davidson WLA, jedná se o motocykl pro americkou armádu ze 40. let. Dal jsem ho na Aukro a během pár dnů se prodal za 1000 Kč, myslím někam do Kladna. No a nápad na přivýdělek byl na světě. Kdzž se teď zpětně dívám na své první obrazy, divým se, že je vůbec někdo chtěl. (smích)

​

-Jak bys popsal svůj styl?

Já bych řekl, že se snažím jednoduše o realismus. Tak trochu soutěžím s fotografií. Umělci a kritici na to mají sice jiný názor, ale to je mi jedno, říkají o mě, že jsem malíř řemeslník a ne malíř umělec. Já si z toho nic nedělám, protože mě práce baví tak jak ji dělám.

​

-Jaký je podle tebe rozdíl mezi obrazem a fotografií? Co odlišného sdělují?

Obojí je krásné, pokud se to umí udělat. Já osobně mám hodně rád fotky. Myslím si ale, že malba je víc umění.Dá to víc práce. musíš každou barvu míchat, každý tah promyslet. U fotky jen nastavíš foťák a cvakneš. Snad se teď na mě vaši fotografové nebudou zlobit.

​

-Používáš klasickou olejomalbu, začínal si ale s běžnými temperami. V čem je olejomalba lepší?

Začínal jsem temperami, protože jsem je měl doma, a bylo to tedy nejrychlejší a nejjednodušší řešení. ale olejem jsem chtěl malovat od začátku. Lákalo mě to, protože ten obraz vypadá úplně jinak, je mnohem hezčí. Dlouho jsem měl strach investovat do olejových barev. Myslel jsem si, že to nezvládnu. Přece jenom je to úplně jiná technika než tempera, je to o něco jednodušší než temperou a můžeš si víc dovolit. Řekl bych, že od té doby maluju tak, že se mi to opravdu líbí. Úplně první obraz olejem na plátně byl starý Indian Scout a koupil si ho sběratel Indianů z Floridy.

​

-Jak probíhá tvorba malby? Můžeš nám popsat, jak vlastně vzniká obraz?

Mám to asi takhle: Než začnu malovat obraz,konkrétně nějakou motorku, musím mít vždycky fotky jako předlohu. Potřebuji hodně kvalitní fotky, aby byly vidět všechny důležité detaily. Nejlépe několik fotek. Někdy musím vidět nějakou část z jiného úhlu, abych pochopil, jak vypadá a dokázal si ji představit. Pak si překreslím tužkou na plátno, důležité body, což je důležité, protože jinak by byla motorka ve výsledku různě křivá, a to se nesmí stát. Nejdřív vždy dělám pozadí a až pak tu konkrétní věc, kterou chci malovat. ale nevím jestli mám správnou techniku, protože jsem nikdy nic takového nestudoval. Učím se to jednoduše tak, že se dívám na obrazy slavnějších a lepších malířů.

​
-Tvým vzorem je prý legendární americky kreslíř David Mann. Proč právě on? V čem se jeho styl liší od tvého?

David Mann byl naprostý génius. On sice nemá obrazy tak propracované do detailu, ale když se na jeho obraz podíváš, tak je to, jako kdybys v tom obraze žil. to ještě neumím. A doufám, že se to jednou naučím.

​

-Je pro tebe rozdíl mezi malováním podle předlohy na fotce a malováním skutečného motocyklu?

Je to stejné. I skutečnou motorku bych si vyfotil a pak maloval podle fotky. ale jestli to myslíš tak, že jestli je lepší malovat motorku, kterou znám nebo kterou jsem mohl vidět na vlastní oči, tak jednoznačně je lepší malovat to, co jsem viděl a mohl si osahat.

-Ano to jsem měl na mysli. Takový obraz se asi lépe podaří. Jak vlastně určuješ to, jestli se obraz povedl?

Pro mě rozhoduje nadšení lidí a pozitivní ohlasy. Nejkrásnější pocit pro mě je, když majitel obrazu je spokojený a hned vymýšlí, co dalšího by si nechal namalovat. Nebo když něco dodělám a dám to internet a během pár hodin mám spoustu pozitivních ohlasů. Pak vím, že se obraz povedl, a jsem spokojený.

-Jaké obrazy maluješ nejraději?

Mám rád Japonce 70. a 80. let. ale vlastně dělám jen české a americké motorky. Trochu je omezení trhu, jestli se to tak dá říct. Pokud nedělám přímo stroj na zakázku, vím, že když udělám starého Harleye, tak v Americe ho bez problémů prodám, a když udělám českého veterána, tak ho prodám v Čechách. ale po pravdě už dlouho myslím na to, že bych udělal pěkného Japonce nebo třeba anglickou motorku.

-Co tě táhne - ať už na plátně nebo na silnici - ke starším strojům?

Mám z nich pocit, že jsou poctivější než nové stroje. Navíc i jízdní vlastnosti - zvlášť starších japonských motorek - mi přijdou opravdu dobré. Dokáži si je také sám opravit a myslím, že dřív bývaly motocykly víc univerzální. Dnes abys jich měl nejmíň pět. Starší Japonci jsou pro mě prostě srdcovka.

-Jak dlouho pracuješ na obrazu?

Většinou dělám obrazy o velikosti 120 x 80 cm. To je moje oblíbená velikost a snažím se ji nabízet i svým zákazníkům. Takto velký obraz dělám asi měsíc. Určitě bych to stihnul dřív, ale musím ještě chodit do práce a taky nedokážu u plátna stát dlouho. Vždy tak po pěti hodinách musím odložit štětce a dát si pauzu, jinak bych to jen kazil.

-A na kolik to zhruba přijde?

Cena je různá. Nejvíc se liší podle toho, kam budu obraz posílat. Takže obraz třeba v USA vydražím za třikrát víc než tady u nás. Také záleží na tom, kde bude ten obraz viset. Jinak ceny v tuzemsku se pohybují v rozmezí 8000 až 12 000 Kč podle složitosti. Výrazně levnější variantou je pak reprodukce, což je můj obraz kvalitně vvtištěný na plátně - ten ve stejné velikosti vyjde na 1900 Kč

-Lákají tě i jiné oblasti malby - třeba komiks nebo umělecká grafika?

Zatím mě nic dalšího neláká. Tohle mě baví, ale nikdy neříkej nikdy. Jediné co bych chtěl ještě zkusit, je vyřezat si sochu ze dřeva.

-A trochu osobní dotaz na závěr: Jak se ti líbí grafické zpracování Motocyklu?

Přiznám se, že si ho teď nekupuji úplně pravidelně. Za mlada jsem kupoval každé číslo, ale teď moc ne - přece jen mě lákají spíš veteráni. Ale asi zase začnu. (smích) Je to časopis podle mě spíš pro lidi, kterým se líbí novější motorky. Mě se líbí spíš ty starší. ale co se týká grafického zpracování, tak je super. Přesně se to hodí k tomu, co se uvnitř píše a co lidi, kteří si ho koupí, opravdu zajímá. A závidím vám vaší práci. I když malování je taky hodně fajn.

​

Zdroj : MOTOCYKL 12/2015